Proč zrovna já?
Roku 1989 se to s komunismem začalo nahýbat. Zatímco matka společenský vývoj intenzivně prožívala, o něco starší otec se spíše bál, snad kvůli traumatu šedesátého osmého. Můj postoj byl něco mezi tím - byl jsem takový disident v rámci zákona. Na demonstraci 17. listopadu jsem šel, ale když prostor začaly uzavírat "pořádkové" síly, raději jsem jej opustil.
Druhý den celá Praha vřela, neboť se objevily první zprávy o mrtvých. Řekl jsem si: Tak teď už se opravdu něco děje. Večer v divadle jsme místo představení vyslechli několik plamenných projevů, z nichž nejplamennější byl ten o mrtvém studentovi (jméno nepadlo). Říkal jsem si: To je dobře, budeme stávkovat (a nebudeme se muset učit). Když jsem přišel z divadla domů, hlásili v západních rádiích školu i věk zabitého. Vše sedělo na mne a na jednoho mého spolužáka z Berouna.
Pak se rozběhl kolotoč: telefonáty skoro všech příbuzných a známých, návštěvy skoro všech složek bezpečnostního aparátu, moje dementi v televizi, které se další náhodou proměnilo v novou fámu - kameraman ještě neuměl s novou kamerou, takže se v televizi promítal černobílý obraz, kromě toho byl šot nešikovně sestříhaný, čtenář si jistě domyslí, co si domyslel tehdejší divák (že se tu zase lže). Potom začala studentská stávka a padl komunismus.
Jak se fáma rozšířila, vyšetřovalo několik komisí a několik policejních skupin, vždy se však došlo jen k tajemné osobě jménem Drahomíra Dražská, která prokazatelně mezi lidmi z disentu rozhlásila, že jí zabili hocha s mým jménem (já jsem s ní nikdy nemluvil, ani druhý Martin Šmíd ji neznal). Kdo chce vědět, proč to udělala, musí se zeptat jí. Snad už se ví, kde je (ještě v dubnu letošního roku po ní pátrala policie kvůli několika podvodům).
Jsou v podstatě dvě možnosti: buď si fámu vymyslela sama, nebo ji někdo navedl. První verze není úplně nemožná - Dražská prý nějakou dobu pracovala na koleji, kde bydlel můj jmenovec - schází však motiv.
Pokud Dražská jednala na cizí popud, je otázkou, na čí. V úvahu připadají dvě možnosti: tehdejší disent a tehdejší "bezpečnost". Případný motiv je u obou stran stejný - následná revoluce.
V případě, že by vývoj chtěli postrčit nějací "reformní" komunisté, byla jejich zpravodajská hra neúspěšná, protože do konce roku byli odstaveni od moci všichni, "reformní" i "tvrdí". O verzi "spiknutí disidentů" zase pochybuji proto, že tehdejší opozice by těžko fámu jako ne zcela morální prostředek použila. Objevily se i spekulace o "superspiknutí" disidentů s komunisty. Kdo ví?
Co by se dělo, kdyby "mrtvý" nebyl, je také těžko říci. Revoluce mohla proběhnout stejně, jak ve skutečnosti proběhla (všude v okolních zemích byl komunismus v mnohem pokročilejším stadiu rozkladu než u nás, tehdejší režim byl již několik měsíců v izolaci), ale mohlo se také dít totéž, co po podobně brutálním zásahu při demonstracích v lednu, tedy skoro nic. Pravda bude asi někde mezi, fáma pravděpodobně jen urychlila tehdy již nezadržitelný proces.
Proč však byla předmětem fámy moje osoba? Kdo něco ví, ať se ozve.